JURA a KŘÍDA
JURASIC and CRETACEROUS

Amphiastrea gracilis Koby, 1904 - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834, podtřída: Zoantharia de Blainville, 1830, řád: Scleractinia Bourne, 1900, podřád: Pachythecaliina Eliášová, 1976 †, čeleď: Amphiastreidae Ogilvie, 1896 †, rod: Amphiastrea Etallon, 1859 †, druh: Amphiastrea gracilis Koby, 1888 †.

Výška zachovalého korálového trsu - 83 mm, 2020.

Šestičetní koráli rodu Amphiastrea Etallon, 1859 † se vyskytovali v období od střední jury po střední křídu. Je charakteristický pro masívní cerioidní trs. Hlavní septum je dobře vyvinuto. Korality mají podobu šestibokých sloupečků. vnější endotékální vesikulární stěna je úzká. Ve štramberském tithonu se kromě druhu Amphiastrea gracilis Koby, 1888 † vyskytuje také druh Amphiastrea basaltiformis Etallon, 1859 †.

Brachiopodi nejistého zařazení - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Na Kotouči (v lomu) ve Štramberku jsme byli všeho všudy pouze dvakrát. Poprvé v roce 2017, to byl klid, podruhé v roce 2020, přičemž nás tam nachytala ochranka (celkem asi pět chlapů i s autem), která ale byla naštěstí vstřícná a celou věc jsme nakonec vyřešili na místě. I o tom to je. Lom prý patří nějaké rakouské firmě (ano, čtete správně, zajímalo by nás, kolik lomů v Rakousku patří českým firmám) a chlapi byli nakonec "nadšeni" z naší činnosti, protože těchto lidí, tedy hledačů zkamenělin prý moc nepotkají. Nejvíce je prý štvou hledači minerálů, kterých je jako hub po dešti a kteří neuvěřitelně riskují, což padá samozřejmě na zodpovědnost právě těmto pánům hlídačům. To my ale nechceme. 
Náš poznatek - jedná se o velmi bohatou lokalitu, kde získat povolení ke sběru je velmi komplikované, ač ne nemožné. Velmi silně jsou zde zastoupeni zástupci šestičetných korálů (Hexacorallia) a to v mnoha rodech a ještě více druzích. Poměrně častí jsou belemniti, mlži, méně jsme zaznamenali plže, amonity (často pouze fragmentálně), dekapody a obratlovce, ale podotýkám, že jsme zde byli pouze dvakrát. Poměrně častí jsou i ramenonožci (Brachiopoda), přičemž některé námi nalezené jedince neumíme bezpečně určit, tak za všechny alespoň tyto dva.

Bryozoa Ehrenberg, 1831 (mechovci nebo také mechovky) - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Conobelus conophorus (Oppel, 1865) - 19 mm (sag), štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Coleoidea Bather, 1888 - dvoužábří, kohorta: Belemnoidea Gray, 1849 †, nadřád: Belemnoida Gray, 1849 †, řád: Belemnitida Gray, 1849 † (Zittel, 1895 †) - belemniti, podřád: Belemnopseina Jeletzky, 1965 †, rod: Conobelus Stolley, 1919 †, druh: Conobelus conophorus (Oppel, 1865) †.

Drobné válcovité rostrum, na průřezu téměř kruhovité. Apex centrální, často zaoblený. Zřetelná dorzální rýha zasahuje až do zadní části rostra, alveola zasahuje přibližně do středu jeho délky. Ve štramberských vápencích se vyskytuje poměrně hojně (svrchní tithon - jura). Je uváděn také z kopřivnických vápenců (valangin - křída).

Diceras Lamarck, 1805 - štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Autobranchia Grobben, 1894, infratřída: Heteroconchia Hertwig, 1895, kohorta: Cardiomorphi Férussac, 1822, řád: Hippuritida Newell, 1965 † - rudisti, nadčeleď: Radiolitoidea d'Orbigny, 1847 †, čeleď: Diceratidae Dall, 1895 †, podčeleď: Diceratinae Dall, 1895 †, rod: Diceras Lamarck, 1805 †.

Diceras Lamarck, 1805 †, česky dvojrožec - schránky silnostěnné, menších až velkých rozměrů, přichycené k podkladu větší (pravou) miskou. Misky tvarem připomínají zvířecí roh. Vrcholy jsou spirálně dopředu stočené. Skulpturu tvoří koncentrické vrásky až valy. Výskyt svrchní jura. Několik druhů tohoto rodu se vyskytuje ve štramberských vápencích, např. druh Diceras luci Defrance, Diceras minor Deshaves nebo Diceras beyrichi Boekm.

Třída: Anthozoa Ehrenberg 1834, podtřída: Zoantharia de Blainville 1830, řád: Scleractinia Bourne 1900, podřád: Microsolenina Morycowa and Roniewicz 1995, čeleď: Latomeandridae Alloiteau 1952, rod: Dimorphastrea d'Orbigny 1850.

Discohelix sp. - průměr 20 mm - štramberský vápenec (tithón), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Gastropoda Cuvier, 1797, podtřída: Orthogastropoda Ponder and Lindberg, 1997, nadřád: Vetigastropoda Salvini-Plawen, 1980, nadčeleď: Cirroidea Bandel, 1993 †, čeleď: Discohelicidae Schröder, 1995 †, rod: Discohelix Dunker, 1847 †.

Duvalia lata (Blainville) - štramberský vápenec (tithón), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Coleoidea Bather, 1888 - dvoužábří, kohorta: Belemnoidea Gray, 1849 †, nadřád: Belemnoida Gray, 1849 †, řád: Belemnitida Gray, 1849 † - belemniti, podřád: Belemnopseina Jeletzky, 1965 †, čeleď: Duvaliidae Pavlow, 1914 †, rod: Duvalia Bayle & Zeiller, 1878 †, druh: Duvalia lata (Blainville) †.

Belemnit rodu Duvalia Bayle & Zeiller, 1878 † - masívní rostra kopinatého tvaru, bočně značně zploštělá. Břišní strana je hladká a více vypouklá. Na hřbetní straně se od alveoly táhne přes polovinu rostra hřbetní rýha. Vzácně se nachází ve štramberském vápenci např. Duvalia tithonia (Oppel). Častější jsou v křídových rozsedlinách s černými jílovci na Kotouči nálezy druhu Duvalia lata (Blainville) †. Nález pochází právě z jedné z těchto křídových rozsedlin, konkrétně ze čtvrté etáže lomu.

Jelikož nález při dobývání z kamene na lokalitě pukl, bylo možné nahlédnout na průřez schránky a odfotografovat tloušťku ulity belemnita. Ta je v řezu částečně stlačená, tedy eliptického tvaru. Zhruba dvě třetiny průřezu je znatelně silnější než ve zbývající třetině, kde je poměrně tenká. Celá je pak vyplněna kalcitem. Fosílie tak představuje břišní, vypouklou a hladkou stranu schránky belemnita, nicméně velmi ojedinělý nález. Fosílie tohoto belemnita jsou z 99% zdeformované a stlačené tektonikou tak, že již nepřipomínají "šíp" - z řeckého belemnon (šíp) a eidos (tvar) - tedy "ve tvaru šípu", ale píše pomačkaný jazyk zdechlého psa.

Eugeniacrinus zitteli (Jaekel, 1891) - výška největšího kalichu lilijice 10 mm, průměr se pohybuje mezi 0,9 a 0,6 cm, spodní křída - berias, kopřivnické souvrství, Štramberk - Blucherův lom

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, rod: Eugeniacrinus Agassiz, 1836 †, druh: Eugeniacrinus zitteli (Jaekel, 1891) †.

Druhohorní rod krinoidů s malým nízce talířovitým kalichem a skrytými a těsně spojenými bazálními destičkami, které jsou překryty radiálními destičkami vytaženými vzhůru tak, že tvoří nápadné výčnělky. Mezi nejběžnější fragmenty, které lze nalézt vyvětralé v suti patří právě tyto drobné kalíšky. Jak tyto mikrolilijice vypadaly je stále předmětem dohadů, stejně tak, jako jejich bližší zařazení do taxonomie.

Goniodromites Reuss, 1858 - 13 mm (sag), štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Kmen: Arthropoda Latreille, 1829, Clade: Pancrustacea (arthropod), podkmen: Crustacea Brünnich, 1772 - korýši, třída: Malacostraca Latreille, 1802, řád: Decapoda Latreille, 1802 - desetinožci, infrařád: Brachyura Latreille, 1802, Clade: Dromiacea De Haan, 1833, nadčeleď: Homolodromioidea Alcock, 1900, čeleď: Goniodromitidae Beurlen, 1932 †, rod: Goniodromites Reuss, 1858 †.

Karapax plochý a široký, opatřený postranní hranou. Cervikální rýha je silněji vyznačena než rýha branchiokardiální. Očnice jsou dlouhé a silně prohloubené. Ve štramberském tithonu se vyskytují druhy Goniodromites bidentatum Reuss, 1858 a Goniodromites complanatiforme (Moericke, 1889).
Goniodromites Reuss, 1858 † je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších rodů, má ale zároveň také nejvíce komplikovanou historii taxonomie ze všech jurských homolodromioidních krabů. Jak poznamenali Schweitzer & Feldmann (2008), původní koncept rodu se od Reusse (1858) významně rozšířil.
Řád Decapoda Latreille, 1802 - desetinožci patří snad mezi nejznámější korýše vůbec. Do tohoto řádu spadají raci, krabi, langusty, humři aj. U mnohých jsou vyvinuta klepeta, což je přeměněný čtvrtý pár hrudních končetin. Z těch prvních třech párů vznikly zase tzv. čelistní nožky. Kromě klepet se 4 páry hrudních končetin přeměnily na kráčivé nohy a společně s klepety dosahují počtu pěti párů výrazných končetin, tedy celkem 10 končetin (odtud název řádu). Prokazatelně se objevují v triasu a známe je do současnosti.
Nález představuje tzv. carapace, česky karapax (některé zdroje se přiklánějí spíše k názvu thorax nebo cephalothorax), tedy hlavohruď dekapoda, podobnému dnešním drobným mořským krabům. Nálezy těchto krunýřů mnoha rodů desetinožců ze štramberského vápence (tithon) představují svlečky, tedy krunýř, který korýši svlékají při růstu (tzv. proces ekdyze).

Haploceras Zittel, 1870 - průměr 23 mm, štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Neoammonoidea † - neoamoniti, řád: Ammonitida Hyatt, 1889 † - amoniti, podřád: Ammonitina Hyatt, 1889 †, nadčeleď: Haploceratoidea Zittel, 1884 †, čeleď: Haploceratidae Zittel, 1884 †, rod: Haploceras Zittel, 1870 †.

Schránka hladká, s poněkud rektangulárními závity. Ústí s malými tupými jugálními apofýzami a tupým rostrem. Jde o globálně rozšířený rod, který se vyskytuje pouze ve svrchní juře (kimmeridž-tithon). Ve štramberských vápencích (tithon) se hojně vyskytují druhy Haploceras elimatum (Oppel, 1865) a Haploceras tithonium (Oppel, 1865). Vzácněji to jsou druhy Haploceras leiosoma (Oppel, 1865) a Haploceras cristifer (Zittel, 1868).

Třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci, podtřída: Zoantharia de Blainville, 1830, řád: Scleractinia Bourne, 1900, podřád: Stylinina Alloiteau, 1952 †, čeleď: Stylinidae d'Orbigny, 1851 †, podčeleď: Stylininae d'Orbigny, 1851 †, rod: Helicoenia Etallon 1859 † = Hexaheliocoenia Roniewicz, 1966 †, druh: Heliocoenia (Hexaheliocoenia) orbignyi Ron. †.

Hormosiroidea Schaffer, 1928 - velikost 41 mm (sag), štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk.  

Pravděpodobně se jedná o v těchto prostředích velevzácnou fosilní, obytně - potravní stopu ichnorodu Hormosiroidea Schaffer, 1928 †. Nálezy těchto ichnostop jsou vázány v naprosté většině na břidlice, ve vápenci jde o ojedinělý nález. Tyto ichnofosílie jsou charakteristické jako subsférická, angulární, či polosférická komorová tělesa spojená vodorovnými řetězci; řetězce mohou vycházet kolmo z koulí. S určením nám pomohl pan Radek Mikuláš.

Lamellaptychus retroflexus Trauth, 1927 - velikost 21 mm (sag), Kurovický lom - (svrchní jura - spodní berrias, valangin)

Říše: Animalia - živočichové, kmen: Mollusca - měkkýši, třída: Cephalopoda - hlavonožci, podtřída: Aptychi - aptychy

Části kusadel ("zobáku") loděnek, neboli rhyncholity, které jsou poměrně vzácné a vyskytují se pouze na několika málo moravských lokalitách. Vápnité trojůhelníkovité fosilie. Aptychy jsou řazeny v umělém, samostatném systému, protože se jenom ve výjimečných případech podařilo identifikovat aptych s konkrétním druhem amonita.  

Měkké části těla amonitů se téměř nezachovávají. Ústí schránky bylo kryto kápí nebo víčky - aptychy. Jako aptychy jsou označovány kalcitové útvary, složené ze dvou misek. Funkce aptychů nemusela být nutně uzavírací. Aptychy mohly být také docela dobře součástí čelistního aparátu. Nejbližšími žijícími příbuznými vymřelých amonitů jsou čtyřžábří hlavonožci podtřídy Nautiloidea Agassiz, 1847 - loděnky. U nich například velmi podobně vypadá tzv. kápě, která se shora kryje celý čelistní aparát loděnek. Funkce aptychů tak zůstává pouze na teoretické úrovni.

diaptychy = jsou po dvou, pouze u neoamonitů.
anaptychy = nejsou rozděleny mediálním švem, u paleoamonitů a mesoamonitů.  

Lepidotes maximus Wagner, 1863 - štramberský vápenec (tithón), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Kmen: Chordata Bateson, 1885 - strunatci, podkmen: Vertebrata Cuvier, 1812 - obratlovci, infrakmen: Gnathostomata Zittel, 1879 - čelistnatí, nadtřída: Osteichthyes Huxley, 1880 - ryby kostnaté, třída: Actinopterygii Klein, 1885 - paprskoploutví, nadřád: Neopterygii Regan, 1923 - mnohokostnatí, řád: Semionotiformes Arambourg & Bertin, 1958 †, čeleď: SemionotidaeWoodward, 1890 †, rod: Lepidotes Agassiz, 1843 †, druh: Lepidotes maximus Wagner, 1863 †.

Nález představuje zkamenělé knoflíkové zuby vyhynulé ryby Lepidotes maximus Wagner, 1863. Izolované zuby rybovitých obratlovců jsou ve štramberském vápenci velmi vzácné. Většina nálezů se na Kotouči u Štramberka točí kolem jednoho až dvou zubů na jedné matrici. Mnohdy jsou zabarveny do běla, jako v tomto případě, jindy jsou jejich nálezy černé. V minulosti, ale i dnes se nálezy těchto zubů využívali ve šperkařství a byla jim přisuzována ochranná moc. 

Paprskoploutví (lat. Actinopterygii) je třída prehistorických i moderních kostnatých ryb, která je velice velkou a velice úspěšnou skupinou. Tvoří více než polovinu žijících obratlovců. Vznik paprskoploutvých ryb je datován až do spodního devonu 400 miliónů let; ke konci devonu a počátkem karbonu byli již paprskoploutví vedoucí skupinou obratlovců. Charakteristické pro paprskoploutvé ryby je vyztužení ploutví kostěnými paprsky. 

Leptomaria tithonia (ZITTEL) - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Gastropoda Cuvier 1797, podtřída: Orthogastropoda Ponder and Lindberg 1997, nadřád: Vetigastropoda Salvini-Plawen 1980, nadčeleď: Pleurotomarioidea Swainson 1840, čeleď: Pleurotomariidae Swainson 1840, rod: Leptomaria Eudes-Deslongchamps 1864 †, druh: Leptomaria tithonia (Zittel) †.

Leptomaria Eudes - Deslongchamps 1864 † - nevysoké, široce kuželovité ulity se slabě klenutými stěnami závitů. Skulptura je tvořena slabými spirálními žebry. Výskyt od triasu po eocén. Poměrně velké ulity nejčastějšího druhu Leptomaria tithonia (Zittel) † jsou hojné ve štramberském vápenci.  

Lima sp. - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Autobranchia Grobben, 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen, 1944 - nitkožábří, řád: Pectinida J. Gray, 1854, podřád: Anomiidina J. Gray, 1854, nadčeleď: Limoidea Rafinesque, 1815, čeleď: Limidae Rafinesque, 1815 - zejovkovití, rod: Lima Bruguiére, 1796 - zejovka.

Obecný popis rodu Lima Bruguiére, 1796/1792 - schránky málo klenuté, na zadním okraji silně zkosené. U výrazného vrcholu jsou drobná, nestejně velká křidélka bez výkroje. Skulptura je tvořena paprsčitými, někdy i doškovými žebry, zřídka jsou misky hladké. Výskyt jura - recent.

? Liostrea sp. - velikost otisku 60 mm (sag) - štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Řád: Ostreida Fërussac, 1822, podřád: Ostreidina Ferussac, 1822, nadčeleď: Ostreoidea Rafinesque, 1815, čeleď: Gryphaeidae Vialov, 1936 †, podčeleď: Gryphaeinae Vialov, 1936 †, rod: Liostrea Douvillé, 1904 †.

Nález zkamenělého jádra ústřice, které svým tvaroslovím nápadně připomíná rozšířený jurský rod Liostrea Douvillé, 1904 †. 

Microsolena sp. - šířka 15 mm, štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834, podtřída: Zoantharia de Blainville, 1830, řád: Scleractinia Bourne, 1900, podřád: Microsolenina Morycowa et Roniewicz, 1995, čeleď: Microsolenidae Koby, 1890 †, rod: Microsolena Lamouroux, 1821 †.

Korál představuje dle starší klasifikace druh Fungiastrea cf. vorax. Dle novější klasifikace jde o rod Microsolena Lamouroux, 1821 †. Rod Fungiastrea Alloiteau, 1952 je pravděpodobně špatně stanoven na základě nedobře zachovalého holotypu z turonu Francie. Kromě tohoto druhu se ve starší klasifikaci ze štramberského tithonu uvádí ještě, pravděpodobně taktéž již neplatný druh Fungistraea cf. blaburensis. Podle poznatků H. Eliášové (Corals from the Štramberk limestone, 2008) se přikláníme k rodu Microsolena Lamouroux, 1821 †. Eliášová ze štramberských vápenců rozlišuje konkrétně tyto druhy tohoto rodu: 
Microsolena agariciformis Etallon, 1858
Microsolena ornata Koby, 1887
Microsolena foliosa Roniewicz, 1976
Microsolena cf. irregularis d´Orbigny, 1850
Microsolena loginovae Krasnov et Starostina, 1970
Microsolena sp. nov.

Příbuzný rod Craterastraea crateriformis (GREGORY, 1900) z Beni Barka (jižní Tunisko), Tataouine Formation (callovian), patřícího do stejného řádu: Scleractinia Bourne, 1900.
Zdroj fotografie: Zitteliana, An International Journal of Palaeontology and Geobiology Series A, München, 30.12.2005

Montlivaultia LAMOUROUX, 1821 - štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk 

Třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci, podtřída: Hexacorallia Haeckel, 1866 - šestičetní, řád: Scleractinia Bourne, 1900 - větevníci, čeleď: Montlivaltiidae Dietrich, 1926 †, podčeleď: Montlivaltiinae Dietrich, 1926 †, rod: Montlivaultia Lamouroux, 1821 †.

Solitérní korál, dosahující občas větších rozměrů. Koralit je kuželovitého tvaru s oválným, mírně zakřiveným kalichem. Vnější stěna koralitu je zdobena souběžnými rýhami od bazální části směrem ke kalichu.  

Mytilus aff. moravicus - štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Autobranchia Grobben, 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen, 1944 - nitkožábří, řád: Mytilida Férussac, 1822, nadčeleď: MytiloideaRafinesque, 1815, čeleď: Mytilidae Rafinesque, 1815 - slávkovití, podčeleď: MytilinaeRafinesque, 1815, rod: Mytilus Linnaeus, 1758 - slávka.

Placophyllia rugosa (Becker 1875) - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Anthozoa Ehrenberg 1834, podtřída: Zoantharia de Blainville 1830, řád: Scleractinia Bourne 1900, podřád: Rhipidogyrina Roniewicz 1976 †, čeleď: Placophylliidae Eliasova 1990 †, rod: Placophyllia d'Orbigny 1848 †, druh: Placophyllia rugosa (Becker 1875) †. 

Šířka nálezu 40 mm, 2020.

Placophyllia d'Orbigny 1848 † - kolonie drobných, válcovitých koralitů, rostoucích vzájemně téměř rovnoběžně. Septa jsou nestejné velikosti. Prodloužené hlavní septum vytváří uprostřed lamelovitý sloupek. Výskyt střední - svrchní jura. Typický druh pro štramberské vápence. Některé kameny na Kotouči jsou tímto korálem doslova prorostlé skrz na skrz.

Šířka nálezu 85 mm, vpravo detail, 2020.

99 x 133 mm, 2020.

Porifera Grant in Todd, 1836 (houbovci) - variabilní rozměry několika různých druhů - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Ve štramberských vápencích se vyskytuje velké množství druhů živočišných hub, neboli houbovců (Porifera), zatím ale nebyly řádně popsány a revidovány. Houbovci jsou skupinou výlučně vodních živočichů s velikostí od několika mm až do 2 metrů. Jsou tvořeny průtočnými systémy bez symetrie nebo s náznaky radiální symetrie z buněk odvozených z ektodermu a entodermu. Mezi těmito vrstvami leží rosolovitá mezenchymatická hmota. Nevytvářejí žádné tkáně ani orgány.

Puncaptychus punctatus punctatus (Voltz) - velikost 20 mm, Kurovický lom - (svrchní jura - tithon, spodní berrias)

Části kusadel ("zobáku") loděnek, neboli rhyncholity, které jsou poměrně vzácné a vyskytují se pouze na několika málo moravských lokalitách. 

Fotografie pocházejí přímo z lokality Kurovický lom. Aptychy byly uvězněny ve větších blocích kamenů, tak jsme je z úcty k lokalitě, jelikož jde o chráněný lom, zanechali na místě.

Septaliphoria astieriana d'Orbigny 1850 - velikost 30 x 40 mm, štramberský vápenec (svrchní jura - tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Rhynchonellida Kuhn 1949, nadčeleď: Hemithiridoidea Rzhonsnitskaya 1956, čeleď: Cyclothyrididae Makridin 1964 †, podčeleď: Cyclothyridinae Makridin 1955 †, rod: Septaliphoria Leidhold 1920 †, druh: Septaliphoria astieriana d'Orbigny 1850 †. 

Ramenonožci, pro něž je typická bilaterální asymetrická schránka. Charakteristickým znakem jsou také ostrá radiální žebra. Svrchní jura. Vedle brachiopoda rodu Terebratula Müller 1776 †, nejhojnější ramenonožec jurských sedimentů z Kotouče u Štramberka. Zástupci rodu Septaliphoria Leidhold 1920 † byli u nás nalezeni např. i v jurských vrstvách na lokalitě Hády v Brně (svrchní jura). Kromě ČR se tento druh vyskytuje např. i v Polsku, Ukrajině, Rumunsku, Španělsku nebo Kazachstánu.  

Sclerocrinus kotoucensis J. Žítt, 1975 - výška největšího kalichu lilijice 4, 5 mm, průměr největšího kalichu 4 mm, spodní křída - berias, kopřivnické souvrství, planavské vrstvy, Štramberk - lom Kotouč

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Articulata Simms, 1988, řád: Cyrtocrinida, podřád: Cyrtocrinina Sieverts-Doreck, 1952 †, čeleď: Sclerocrinidae Jaekel, 1918 †, rod: Sclerocrinus Jaekel, 1892 †, druh: Sclerocrinus kotoucensis J. Žítt, 1975 †.

Popis čeledi Sclerocrinidae Jaekel, 1918 †; pohár kompaktní, běžně asymetrický, vysoce variabilní a obvykle více či méně šikmý a připojený v šikmo ke stonku; kalich může být srostlý s horní částí stonku. a švy mohou být nezřetelné. Drobné bazály mohou být přítomny. Radiální dutina mělká, proměnlivého průměru. Radiály většinou bez interradiálních výběžků. Faseta pro stonek konkávní, velká, obvykle se zakrnělými kolumnálami. Ramena robustní, mohou být redukovány co do počtu a velikosti. Primibrachiály 1 a 2 mohou být srostlé. Brachiály mohou být bipinulární. Délka stonku je proměnlivá. Střední jura - holocén.

Kalich lilijice druhu Sclerocrinus kotoucensis J. Žítt, 1975 † je hladký, mírně tumidní a v bocích lichoběžníkovitý (viz Žítt 1975, pls 1-3). U druhu Sclerocrinus strambergensis Jaekel, 1891 † (viz. níže), je zřetelně tumidní = zduřelý (viz Rasmussen 1961, pl. 32, obr. 4).

Vědecká synonyma rodu Sclerocrinus Jaekel, 1892 †:
Gammarocrinites Quenstedt, 1857

Zdroj: 
- Žítt, J. (1975); Sclerocrinus kotoucensis sp. n. (Cyrtocrinida, Crinoidea) from the Lower Cretaceous of Štramberk (Czechoslovakia). Věst. Ústř. Úst. geol., 50, 115-117. Praha.
- Hans Hess, Mariusz A. Salamon and Przemysław Gorzelak; Late Jurassic-Early Cretaceous (Tithonian-Berriasian) cyrtocrinids from south-eastern Poland, N. Jb. Geol. Paläont. Abh., 260: 119 - 128; Stuttgart, 2011

Sclerocrinus strambergensis Jaekel, 1891 - výška největšího kalichu lilijice 8 mm, průměr největšího kalichu 7 mm, spodní křída - berias, kopřivnické souvrství, Štramberk - Blucherův lom

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Articulata Simms, 1988, řád: Cyrtocrinida, podřád: Cyrtocrinina Sieverts-Doreck, 1952 †, čeleď: Sclerocrinidae Jaekel, 1918 †, rod: Sclerocrinus Jaekel, 1892 †, druh: Sclerocrinus strambergensis Jaekel, 1891 †.

Pohár většinou kulatý, extrémně masivní, kruhový na řezu, radiály mohou být vyklenuté směrem ven, interradiální výběžky nízké nebo chybějící; radiální kloubní hrany zaoblené, skloněné, směrem ven silně vyklenuté, s velmi malými svalovými jamkami; radiální dutina úzká. Faseta pro stonek velká a hluboká, vnitřní část může obsahovat drobné kolumely.

Spondylus tithonius Böhm 1883 - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Třída: Bivalvia Linnaeus, 1758 - mlži, podtřída: Autobranchia Grobben, 1894, infratřída: Pteriomorphia Beurlen, 1944 - nitkožábří, řád: Pectinida J. Gray, 1854, podřád: Pectinidina J. Gray, 1854, nadčeleď: Pectinoidea Rafinesque, 1815, čeleď: Spondylidae Gray, 1826 - ostnovkovití, podčeleď: Spondylinae J. Gray, 1826, rod: Spondylus Linnaeus, 1758 - ostnovka, druh: Spondylus tithonius Böhm (Boehm) 1883.

Spondylus Linnaeus, 1758 - schránky masivní, silnostěnné s naznačenými křidélky. Na povrchu jsou výrazná paprsčitá žebra, často pokrytá doškovitými výběžky nebo ostny (ne u všech jedinců). Výskyt od permu po recent.  

Terebratula moutoniana D´ORBIGNY 1849 - štramberský vápenec, lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk 

Kmen: Brachiopoda DUMÉRIL, 1806, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Terebratulida Waagen 1883 †, podřád: Terebratulidina Waagen 1883 †, nadčeleď: Terebratulacea GRAY, 1840 †, čeleď: Terebratulidae Gray 1840 †, podčeleď: Terebratulinae Gray 1840 †, rod: Terebratula Müller 1776 †, druh: Terebratula moutoniana D´ORBIGNY †.  

Terebratulina substriata SCHLOTHEIM, 1820 - štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Čeleď: Cancellothyridinae THOMSON, 1926, rod: Terebratulina D'ORBIGNY, 1847, druh: Terebratulina substriata SCHLOTHEIM, 1820 †. 

Schránky charakteristické svým jak podélným, tak radiálním žebrováním. Podélné linie se stáčejí k bokům misek. Konec schránky v anteriorní oblasti je velmi zúžený, největší výšky dosahuje přibližně ve středu obou misek. Komisura nerovnoměrně zvlněná. Zobák jen velmi mírně zakřivený s apikálně umístěným stvolovým otvorem.  

Na fotografii je stejný nález, jako na fotce výše, jen je ještě uvězněn v kameni.

Tropeothyris (Terebratula) tychoviensis (SUESS, 1858)- štramberský vápenec (tithon), lom Kotouč, kopřivnické souvrství, Štramberk

Kmen: Brachiopoda DUMÉRIL, 1806, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Terebratulida Waagen 1883 †, podřád: Terebratulidina Waagen 1883 †, nadčeleď: Terebratulacea GRAY, 1840 †, čeleď: Terebratulidae Gray 1840 †, podčeleď: Terebratulinae Gray 1840 †, rod: Terebratula Müller 1776 †, druh: Tropeothyris (Terebratula) tychoviensis (SUESS, 1858) †. 

Břišní miska značně podlouhlá. V anteriorní části jsou misky zaoblené do tvaru pětiúhelníku, konvexně zaoblené. Na hřbetní misce je viditelný záhyb. Na povrchu jsou patrny velmi jemné radiální linie. Vrcholový úhel dosahuje až 85°.
Nález pochází z roku 2017 a představuje krásně zachovalého (pravděpodobně kompletního), "sametově" hnědě zabarveného jedince brachiopoda Tropeothyris (Terebratula) tychoviensis (SUESS, 1858) †, typického druhu štramberského tithonu. Seshora na něj nasedá ve fragmentu zachovalý a zvětralý mlž rodu Pecten MÜLLER, 1776. Vzhledem k takto zachovalému dokladu tehdejšího společenstva jsme brachiopoda výrazněji nepreparovali.

Na fotografiích výše je nálezový stav hůře zachovalého terebratulidního brachiopoda nejistého druhu. Nejdříve jsme si mysleli, že jde spíše o mlže, pravděpodobně rodu Plagiostoma Sowerby, 1814 †, ale po preparaci se ukázalo, že jde o brachiopoda, porušeného tektonickým zlomem. Na dvou fotografických kolážích níže již je zřejmé, že je tomu skutečně tak. Velikost je 33 mm (sag) a nalezli jsme jej v roce 2017.

Na fotografiích níže je další příklad ukázky takového malého společenství štramberského tithonu. Jedná se o menšího jedince Tropeothyris (Terebratula) sp., který byl v době svého skonu velmi pravděpodobně v symbiotickém vztahu s korálem druhu Placophyllia rugosa (Becker 1875). Odhalena je tzv. hřbetní strana brachiopoda, břišní byla schovaná v kameni a bylo třeba ji, alespoň částečně vypreparovat. Na první fotografické koláži jde de facto o nálezový stav. Na druhé koláži je Terebratula ve fázi preparace, jelikož bychom chtěli více vypreparovat korality a posléze brachiopoda vrátit zpět na místo. Brachiopod je velký 22 mm (sag) a nalezli jsme jej v roce 2020.

zoarium blíže neurčené mechovky - průměr 50 mm, spodní křída ? - valangin, kopřivnické souvrství, Štramberk - Kotouč

Valangin je druhý ze šesti chronostratigrafických stupňů spodní křídy, který je datován do rozmezí před 139,8 ± 3,0 až 132,9 ± 2,0 Ma (milionů let). Valanginu předcházel berias a následoval stupeň hoteriv. Jiné zdroje tento stupeň zařazují do období 140,2 Ma - 136,4 Ma před současností. Mechovky, dá li se usuzovat podle recentních druhů, byly převážně rosolovité struktury, které tvořily kolonie organismů, jež vytvářely rozmanité struktury a které za příznivých podmínek dokázaly výtečně zkamenět. Měly rády spíše čisté, mělčí a prokysličené vody. Recentní mechovci jsou čističi vod a dá se usuzovat, že podobnou funkci plnili i ti vymřelí. Mechovky jsou, kromě křídových vápenců známy i svým výskytem v křídových pazourcích, ve kterých se vyskytují mnohdy masově (tzv. mechovkový trávník). Pazourek je příbuznou variecí rohovce. Vznikl v období křídy v druhohorách na dně moří asi soustředěním rozptýlené kyseliny křemičité ve vápencích do konkrecí nebo jejím uvolněním z křemenných schránek mřížovců (radiolarií) a z jehlic křemičitých mořských hub (spongií).

Zoarium je vnější kostra mechovek, která je tvořena spojenými zoocei, což jsou schránky, které vylučují jednotliví zooidi, tedy samotní organičtí jedinci, kteří pospolu tvoří samotnou kolonii mechovky. U některých mechovek se zooecium uzavírá víčkem (operkulem). Jsou to původně mořští živočichové, některé taxony však žijí i v brakických a sladkých vodách. Pouze mořské mechovky mají vápnitá zoária, V některých obdobích geologické historie (ordovik, ale i devon - např. devonský korálový útes u Koněprus) jejich zoária dokonce tvořila útesy. Jsou z jistotou známé od ordoviku do recentu, nejistí zástupci již od svrchního kambria.

Zdroj:
https://muzeum.geology.cz/
https://www.bolatice.cz/ 

Vybrané nálezy z lokality Mariánský mlýn u Mikulova - svrchní jura, spodní křída

V roce 2022 jsme krátce navštívili lokalitu ve svrchnojurských a spodnokřídových vápencích Mariánský mlýn, nacházející se v těsné blízkosti oblíbené turistické destinace Janičův vrch. Vápence z mariánského mlýna jsou velmi blízké štramberským vápencům, což dokládá právě mořské společenstvo fosilní fauny. Sběr v suti obsahoval zvláště velké množství zbytků ježovek. Méně byly přítomny lilijice a brachiopodi. Mlže jsme našli výjimečně a plže pouze jako kalcitová jádra. Na amonity jsme nenarazili.

Žraločí zuby z lokality Vrapice u Kladna - velikost variabiní, největší zub 23 mm, spodní turon (svrchní křída)

Některé z mnoha možných druhů, které lze na lokalitě nalézt - Scapanorhynchus raphiodon, Corax heterodon, Cretolamna appendiculata, Paramotodon angustides, Cretoxyrhina mantelli, Squalicorax falcatus, Squalicorax heterodon nebo Ptychodus mammillaris (rejnok). Na fotografii jsou v malé míře i fragmenty kůstek a obratle ryb a v neposlední řadě koprolity. Lokalita je přísně chráněna a vlastně bychom to zde ani neměli publikovat. Přesto jsme ji navštívili, neudělali jsme však jediný zásek do profilu, jenom jsme se asi dvě hodiny prohrabovali písečnou sutí. Naše zjištění je asi takové - u mnohých zubů schází kořeny nebo sklovina a to z prostého důvodu, jsou navětralé a časem by se stejně zcela rozpadly. Cítili jsme se ve Vrapicích spíše jako ti co něco zachraňují, než ti, co něco ničí, či vytěžují. Jedna, tedy vlastně nakonec dvě zkušenosti s touto lokalitou ale bohatě stačily. Na první fotografii je sběr z roku 2017, na fotografii druhé z roku 2018.